"Ženám po porodu naroste mozek, zjistili vědci"

zdroj: commons.wikimedia.org

Odkaz na článek: http://ona.idnes.cz/

Tak tohle je z mého pohledu kandidát na nejodvážnější (dalo by se říct i nejblbější) titulek článku, co jsem viděl - samozřejmě nepočítám titulní stránku seznamu a bulvární média. V souladu s logikou titulku se nabízí možnost, že ho vymyslela nějaká ještě bezdětná žena, která na svůj přírůstek stále čeká, ale tyto myšlenky bych nerad podporoval ;-)

Za hloupým titulkem se ale skrývá poměrně logické vysvětlení toho, proč se zodpovědným matkám dostává příznivých změn ve struktuře a snad i objemu mozku. I když je otázka, do jaké míry nakonec každá žena tento potenciál využije nebo promrhá. Každopádně je to dobrá zpráva pro všechny, kdo o rodičovství uvažují.

Pro zajímavost (legraci) uvadím ještě pár odkazů souvisejících s "vědeckými" objevy, které se neustále v mediích lidem předkládají, ačkoli se zanedlouho přijde s jiným objevem, který ten původní popře:
http://www.vitalia.cz/clanky/vedci-zjistili-zase-nejakou-ptakovinu/
http://www.okoun.cz/boards/vedci_zjistili

Noční tanec před výlohou

To jsem si tak jednou v sobotu v noci čekal na vlak, přišel cápek, začal se kroutit a čučel při tom na svůj odraz ve výloze. Tak jsem si říkal, že by byla škoda, nepodělit se o to s druhými ;-)

IT on demon alias začátek konce zmatku

Sice většina lidí, co se sem dostane, pravděpodobně hledá něco o klasickém britském seriálu Profesionálové, ale i tak je čas zavést řád do článků, co se tady objevují.

Proto zakládám blog o všem, co se týká počítačů, software, operačních systémů apod. - IT on demon, a tady (dvorac.blogspot.com) už se tato tématika bude objevovat nanejvýš okrajově. Stejně tak je do budoucna možné, že bude tímto způsobem izolováno i jiné téma (např. jak si zútulnit svůj sklep ;-) ), o kterém budu mít dost informací a bude mě dlouhodobě zajímat.

Jakékoli náměty a připomínky jsou samozřejmě vítány.

Povodně 2010 - Liberecko 14.-15.srpna (2. část)

V sobotu, když jsem se ptal na to, jestli můžu přespat přímo na místě, jsem byl hned varován, že se chodí spát pozdě a vstává brzo, takže jsem si odhadem nařídil budíka na 6:30, abych měl menší rezervu, než se začne pracovat. Spát se šlo myslím někdy po jedné, tak jsem si říkal, že největší pracanti budou vstávat nejdříve před sedmou hodinou - chyba! Ještě dlouho před zazvoněním mého budíku začali vstávat ostatní a brzy přicházeli i další členové organizačního týmu Hand for Help včetně ředitele.

Ten den jsem si mohl vybrat, kam se vydat. V souladu s doporučením jsem zvolil Hrádek nad Nisou a nezbývalo než počkat na naplnění autobusu. Poté jsme zamířili do Hrádku a potažmo k hasičárně, kde bylo možné se převléknout, nechat si uvnitř přes den nepotřebné věci a hlavně se dozvědět, kde pro nás bude uplatnění. Nakonec jsme jeli k místní škole, kde byly zatopené sklepy. Tam zůstala část naší skupiny na otlučení mokré omítky vevnitř budovy a na stejný druh práce jsem se já s druhou částí lidí přesunul k nedaleké školce.


Vzhledem k malému nedorozumění jsme nejdřív měli víc lopat na odklízení opadané omítky než kladiv, ale nástroje se zanedlouho dovezly a už jsme se krom oběda do večera v podstatě nezastavili. Jako bonus nám pracovníci školy sehnali několik sbíječek a práce začala jít opravdu od ruky. Z prvu jsem si s kladivem rozuměl tak, že jsem po sbíječce ani moc netoužil, ale po pár hodinách, kdy jsem pak kladivo nemohl skoro udržet, jsem přišel k rozumu a ujal se jednoho kousku po kolegovi, který už odjížděl - byl na místě snad sedmý den, takže se nebylo čemu divit.

Spolupráce v týmu byla výborná. Vždy když už nebylo kam šlápnout pro hromady kusů omítky a pot začínal pálit v očích, dámy nás odstrčily, hbitě naložily omítku na kolečka a odvezli. Kusy zdi nahozené betonem místo omítky si vzali na starost chlapi se sbíječkami nebo je minimálně pomohli narušit pro snadnější otlučení kladivem - byla prostě radost tam společně se všemi pracovat! Nakonec jsme tak do pozdního odpoledne zvládli udělat velkou část celé školky. Pak jsme vše uklidili a pomalu se vydali naproti autobusu, který nás měl vzít pro věci do hasičárny a na cestu zpět do Liberce, kterou jsme si zpříjemnili kolujícím občerstvením a důkladnou desinfekcí.

Takže celkový dojem? Snad nejlepší a nejlépe využitý víkend, co pamatuju!

Poučení z víkendu
Když chcete darovat nějakou materiální pomoc, zavolejte do příslušné organizace a zeptejte se, co je momentálně opravdu potřeba, protože ne všechno, co se řekne ve zprávách a napíše v novinách je aktuální a odpovídající situaci. Pravděpodobně bude daleko větší užitek z jednoko slušného kolečka, lopaty nebo zednického kladiva než z palety sava a starých triček.
V prvních dnech povodní se určitě hodí každá pomoc, ale později už je možná lepší poslat peníze na účet osvědčené organizace, které se určitě využijí nejefektivněji a na to, co bude momentálně přesně potřeba.

Co si s sebou na takový pracovní pobyt vzít

1. Pevné boty (podle mě to nejdůležitější vůbec - svoje goráčový kanady jsem si nemohl vynachválit)
2. Trenky a pořádné ponožky (radši víc kusů než na kolik dní se chystáte ;-) )
3. Kalhoty, co něco vydrží - nejlépe dopředu nastříkat impregnací
4. Ochranné pracovní brýle, špunty do uší (ještě v ponděli mi v uších celý den pískalo po neděli se sbíječkou), respirátor (nic z toho jsme většina z nás neměli, ale hodilo by se)
5. Čepici/klobouk hodí se v dešti i na slunci
6. Kalhoty a triko na převlečení, spacák, karimatku
7. Vodotěsné pouzdro na mobil, doklady atd.
8. Menší zásoby jídla (sušenky, energetické tyčinky apod) a balenou vodu
9. Nejaké nářadí se může taky hodit, ale to už je spíš individuální jako další věci

...předchozí část

Povodně 2010 - Liberecko 14.-15.srpna (1. část)

V pátek jsem nakoupil věci, o kterých jsem v průběhu týdne slyšel a četl, že by se mohly v povodňových oblastech hodit, naházel do velkýho báglu, co se vešlo, přidal spodky, fusekle, triko a z venku pověsil spacák a karimatku a šel si na pár hodin lehnout.

Po vyhnání z postele budíkem ve 4:15 jsem se umyl, zkontroloval, že mám všechno, co budu potřebovat a sprintem jsem se vydal na vlak, s naivní myšlenkou, že mi třeba ten vlak, co má odjíždět asi za minutu, neujede - a kupodivu neujel, i když se to neobešlo bez běhu přes překážky neboli jednotlivé nástupiště a koleje mezi nimi.

Přede mnou se tak otevřela klidná hodinka cesty do Prahy sloním vlakem, přičemž jsem si uvědomil, jak tenhle neustále bzučící a pískající vlak, s elektrickým ovládáním snad i na odvíjení toaletního papíru, nemám rád. Kvůli tomu bzíkání se v něm za střízliva spát prostě nedá. A co hůř, není vidět ven a ani otevírací okýnko tu člověk nenajde.


Po pár stanicích metrem jsem nastoupil do autobusu směr Liberec a už se řitil vstříc práci kolem mnoha aut zaparkovaných na dálnici v odstavném pruhu vlivem velkého množství vody na asfaltu. Na půli cesty už totiž pršelo a nepřestalo až do Liberce. Po příjezdu jsme se ještě s jednou dobrovolnicí mířící do Adry společně zorientovali a vydali se každý svou cestou. Úspěšně jsem se během deseti minut dostal k centrále organizace Hand for Help, kde už stály autobusy a hromada lidí.

Po vyložení nákladu z batohu a rychlé registraci jsem byl přiřazen do prvního autobusu a po chvíli jsme vyrazili na cestu. Po cestě jsme se rozdělili do dvou skupin - velkou a malou. Velká (včetně mě) vystoupila v Bílém Kostele nad Nisou a menší o počtu několika málo lidí pokračovala na jiné místo.

U místní základní školy jsme se rozdělili na menší skupinky a šli nejdřív uklízet (resp. naložit) zničené věci v okolí domů k odvozu na skládku. Všude kolem pracovala spousta vojáků, hasičů a členů jiných humanitárních organizací, z čehož jsem měl dobrý pocit, ale na druhou stranu to nebylo moc efektivní, protože jsme často jen stáli a čekali na příjezd traktoru apod.

Po obědě v prostorách školky jsme ale dostali já a další tři za úkol pomoci s vyklízením sklepa na statku daleko od středu obce. Po příchodu jsme se připojili k již rozjeté práci skvělé skupiny lidí, kteří přijeli pomáhat na vlastní pěst. Tam už se nikdo, krom chvil odčerpávání vody, nenudil. Vytahovaly se kýble bahna, kamení a starého harampádí včetně plechovek s chemikáliemi, zavařovačky, nádobí atd.

Navečer jsme zašli ještě na večeři do školky (kde se mimochodem místní lidé o všechny pomáhající úžasně starali) a pak už jsme se přesouvali k autobusu na cestu zpět.

Nocleh jsem si drze zajistil přímo v centru Hand for Help a mohl jsem tak strávit celý večer ve společnosti několika "tahounů" této organizace, za což jsem jim opravdu vděčný. Bylo opravdu inspirativní vidět je po celém dni práce v sobotu zvedat telefony ještě v nočních hodinách.


Pokračování...

Sova, jak ji neznáte - různé reakce na vetřelce

zdroj: ScienceWorld.cz a youtube.com

Udělejte ze svého PC člena výzkumného týmu!

Často se objevují zprávy o tom, jaký superpočítač je momentálně nejlepší a také kolik milionů stojí, ale existuje i jiné řešení, jak získat podobný nebo dokonce větší výpočetní výkon. Výkon počítače je při běžné práci využíván cca z 5-10 %, takže pokud zrovna nestříháte video nebo nehrajete novější 3D hru (solitaire nebo tetris PC opravdu příliš nevytíží), pak má váš počítač spoustu prostoru na další zaměstnání.

Jedním ze způsobů, jak využít potenciál počítače je zapojit ho do některého z vědeckých projektů, které jsou součástí systému tzv. distribuovaných výpočtů. To znamená, že je projekt rozdělen na velké množství malých částí, které jsou postupně zpracovávány jednotlivými počítači. Vše probíhá naprosto automatizovaně. Na počítači je potřeba jen jednoduchý program, který se spojí s vybraným projektem, stáhne si potřebná data a po dokončení výpočtů odešle výsledky zpět.

Na výběr je z mnoha projektů - od hledání léků na nevyléčitelné nemoci, předpovídání klimatu na Zemi za několik desítek let, hledání nových zdrojů energie, až po ověřování vědeckých teorií a zkoumání vesmíru.
Přehled nejznámějších projektů najdete zde. Stačí si jen vybrat, ať už jeden nebo víc - jen doporučuji zvolit maximálně tolik projektů, kolik jader (core) má váš procesor (CPU). To jednoduše zjistíte ve správci úloh (CTRL+SHIFT+Esc) na záložce "Výkon" dle obrázku: 2 grafy = 2 jádra.

Program BOINC (Berkeley Open Infrastructure for Network Computing), který zajišťuje komunikaci s projekty a zpracování přijatých jednotek, je ke stažení vždy v aktuální verzi na adrese:
http://boinc.berkeley.edu/download.php
Na webu Czech National Team zase najdete přehledného průvodce instalací BOINC a připojení k projektu (ale ke stažení je zde pouze starší verze BOINC, takže stahujte raději z prvního odkazu) a spoustu dalších detailních informací o distribuovaných výpočtech a všem, co s nimi souvisí.

Asociální pracovnice sociálního odboru

Zkuste si představit, že pracujete jako správce/správcová v ubytovně. Je poledne, slunce praží a vy se vracíte z oběda do práce. Před ubytovnou je chodník zatarasený sanitkou. Její řidič vám zrovna volá na služební mobil. Když přijdete blíž, dozvídáte se, že vám v tom vedru přivezl ze 100 km vzdálené nemocnice babičku, která je několik dní po operaci a nemůže ani pořádně chodit, abyste ji ubytovali. Samozřejmě vám o tom do té doby nikdo neřekl ani fň.
Přesně v takové situaci se ve čtvrtek 29.4.2010 ocitla moje manželka.
Že vám to připadá jako hodně špatný vtip? Těžko říct, co si od toho slibovala (a)sociální pracovnice působící na sociálním odboru městského úřadu ve Vlašimi, která celou věc "zařídila".

Poté, co řidič sanitky a manželka společnými silami dostali po dlouhé cestě ve vedru unavenou paní do chladnějšího prostředí ubytovny a dali ji něco k pití a jídlu (protože v nemocnici už nedostala ani snídani!), vysvětlila manželka řidiči, jak se věci mají - že tam opravdu někde ve druhém nebo třetím patře nemůže nechat paní, která se o sebe sama nemůže postarat ani nemá někoho, kdo by jí pomáhal a navíc se zotavuje po operaci.

Od řidiče se zase dozvěděla, že jedou z nemocnice v Počátcích a po cestě museli třikrát zastavovat, protože bylo paní z cesty a vedra v sanitce špatně. Celou záležitost prý zařizovala již zmíněná pracovnice sociálního odboru ve Vlašimi, paní Vladimíra H.

Manželka vzala telefon a prokousala se až k paní Vladimíře. Podle té bylo zřejmě v pořádku poslat starého, nemocného člověka bez koruny, bez rodiny, po operaci do na slepo vytipované ubytovny bez jakékoli informace o volných místech a podmínkách, jaké by tam měla.

Přibližný přepis telefonního rozhovu:
manželka: Dobrý den, ubytovna Benešov, Dvořáková. Znáte paní Zelenkovou? Právě mi ji sem dovezli z nemocnice v Počátcích a tvrdí mi, že tu má domluvené ubytování. Já jsem správcová a o ničem nevím!
Vladimíra H.: Paní Zelenkovou znám, patří pod náš úřad, je to sociálně potřebný člověk. Nemá kam jít a v Benešově má nějaké zařizování na úřadech, proto jsme ji tam poslali.
manželka: Poslali jste člověka, který nemůže bez pomoci chodit na řemeslnickou ubytovnu, aniž byste věděli, že tu může zůstat?? Sama nevyjde ani pár schodů! A navíc má u sebe peníze tak max. na jednu noc. Kdo asi tak myslíte, že jí to bude od zítřka platit?
Vladimíra H.: Paní Zelenková si musí vyřídit potřebné papíry k vyplacení sociálních dávek na ubytování a potom vám to zaplatí, bude to trvat asi 14 dní.
manželka: /už hodně naštvaně/ Tohle je komerční ubytovna, není možné, aby tu byl někdo na dluh. A co když nemám místo? To jste pro paní Zelenkovou zařídíli polední vyjíždku v největším horku, jen aby se poleháváním v nemocnici nenudila? Vždyť mi tvrdí, že zítra musí ke kurátorovi, který sídlí ve Vlašimi! Jak se tam podle Vás dostane??
Vladimíra H.: Autobusem, ty přece jezdí. Jste ubytovna a máte ubytovávat lidi, tak o co jde?


Stále se zpětně divím, že jsem milou paní ze sociálky po téhle informaci neposlala do příslušných míst. Ještě jsem se otázala, jestli se mi může zaručit, že paní bude mít druhý den peníze na zaplacení a když mi (pochopitelně) odpověděla, že tohle mi neslíbí, rychle jsem to položila.

Připadala jsem si jako v Kocourkově. Paní Zelenková unaveně seděla schoulená v křesle a čekala, jak to dopadne. Řidič sanitky mi řekl, že tohle nevidí poprvé a nejspíš asi bohužel ani naposled. Že paní klidně doveze zpátky, kde ji naložil a hotovo.

Takže souhrnem - sociální odbor si nejspíš vytipoval několik benešovských ubytoven, do kterých by mohl paní Zelenkovou poslat a to také udělal. A já ji musela zase poslat zpátky do nemocnice, protože jsem zkrátka nemohla ubytovat člověka v takovém zdravotním stavu a bez peněz. Bylo mi před tou starou a nemocnou paní neuvěřitelně stydno.

Paní Zelenkovou tedy odvlekli manželka s řidičem zase zpátky do sanitky, aby mohla absolvovat dalších 100 km v rozpálené sanitce.

Jak si ale vysvětlit apatii a nezodpovědnost sociální pracovnice? Nejspíš to nebyl první případ podobného rázu a nejspíš za taková selhání ani nejsou pracovníci úřadu nijak trestáni - to je ale podle nás úplně špatně!

Za lehkomyslné hazardování s lidskými životy a v neposlední řadě i zbytečně vyhozené peníze a čas mnoha lidí by měli být ti, kteří věc způsobí, odpovídajícím způsobem potrestáni, protože jinak budou další incidenty nepochybně následovat.