Povodně 2010 - Liberecko 14.-15.srpna (1. část)

V pátek jsem nakoupil věci, o kterých jsem v průběhu týdne slyšel a četl, že by se mohly v povodňových oblastech hodit, naházel do velkýho báglu, co se vešlo, přidal spodky, fusekle, triko a z venku pověsil spacák a karimatku a šel si na pár hodin lehnout.

Po vyhnání z postele budíkem ve 4:15 jsem se umyl, zkontroloval, že mám všechno, co budu potřebovat a sprintem jsem se vydal na vlak, s naivní myšlenkou, že mi třeba ten vlak, co má odjíždět asi za minutu, neujede - a kupodivu neujel, i když se to neobešlo bez běhu přes překážky neboli jednotlivé nástupiště a koleje mezi nimi.

Přede mnou se tak otevřela klidná hodinka cesty do Prahy sloním vlakem, přičemž jsem si uvědomil, jak tenhle neustále bzučící a pískající vlak, s elektrickým ovládáním snad i na odvíjení toaletního papíru, nemám rád. Kvůli tomu bzíkání se v něm za střízliva spát prostě nedá. A co hůř, není vidět ven a ani otevírací okýnko tu člověk nenajde.


Po pár stanicích metrem jsem nastoupil do autobusu směr Liberec a už se řitil vstříc práci kolem mnoha aut zaparkovaných na dálnici v odstavném pruhu vlivem velkého množství vody na asfaltu. Na půli cesty už totiž pršelo a nepřestalo až do Liberce. Po příjezdu jsme se ještě s jednou dobrovolnicí mířící do Adry společně zorientovali a vydali se každý svou cestou. Úspěšně jsem se během deseti minut dostal k centrále organizace Hand for Help, kde už stály autobusy a hromada lidí.

Po vyložení nákladu z batohu a rychlé registraci jsem byl přiřazen do prvního autobusu a po chvíli jsme vyrazili na cestu. Po cestě jsme se rozdělili do dvou skupin - velkou a malou. Velká (včetně mě) vystoupila v Bílém Kostele nad Nisou a menší o počtu několika málo lidí pokračovala na jiné místo.

U místní základní školy jsme se rozdělili na menší skupinky a šli nejdřív uklízet (resp. naložit) zničené věci v okolí domů k odvozu na skládku. Všude kolem pracovala spousta vojáků, hasičů a členů jiných humanitárních organizací, z čehož jsem měl dobrý pocit, ale na druhou stranu to nebylo moc efektivní, protože jsme často jen stáli a čekali na příjezd traktoru apod.

Po obědě v prostorách školky jsme ale dostali já a další tři za úkol pomoci s vyklízením sklepa na statku daleko od středu obce. Po příchodu jsme se připojili k již rozjeté práci skvělé skupiny lidí, kteří přijeli pomáhat na vlastní pěst. Tam už se nikdo, krom chvil odčerpávání vody, nenudil. Vytahovaly se kýble bahna, kamení a starého harampádí včetně plechovek s chemikáliemi, zavařovačky, nádobí atd.

Navečer jsme zašli ještě na večeři do školky (kde se mimochodem místní lidé o všechny pomáhající úžasně starali) a pak už jsme se přesouvali k autobusu na cestu zpět.

Nocleh jsem si drze zajistil přímo v centru Hand for Help a mohl jsem tak strávit celý večer ve společnosti několika "tahounů" této organizace, za což jsem jim opravdu vděčný. Bylo opravdu inspirativní vidět je po celém dni práce v sobotu zvedat telefony ještě v nočních hodinách.


Pokračování...